Skutečnou hodnotu farmářských potravin jsem si uvědomila až, když jsme navštívili Farmu u svaté Anny. Tolikrát mě paní na trhu zvala, ať se k nim přijedeme podívat a přesto, než jsme se tam jednoho rána ještě před otevřením ocitli, trvalo to snad více než rok. Taky to tak máte, že se k něčemu strašně dlouho odhodláváte a když to pak konečně člověk udělá, nejde mu do hlavy, proč mu to tak trvalo?
Byla jsem jak omámená a ani to nesouviselo s tím, že jsme si hned na uvítanou dali zmrzlinu z čerstvého mléka (kravského i kozího). Ohromná farma, mnoho domácích zvířat a zároveň takové čisto! Všechno udržované, zvířata vysmátá a snad i ten hnůj smrděl voňavěji než bývá zvykem. Práce až nad hlavu, ale zároveň všichni v dobré náladě.
Pan domácí nás farmou provedl, krmili jsme kozy, hladili krávy (aniž bychom museli odhánět mouchy), kůzlátka, telátka, koně, slepice, tahle všechna zvířata tam potkáte a všechna působí, jako kdyby byla na wellness pobytu :).
Nedalo mi to. Pořád mi v hlavě vrtaly ty myšlenky, to srovnávání, co vlastně všechno obnáší, aby bylo tolik zvířat chováno v čistotě a v tak kvalitním prostředí. Ať v tom vidíte krmivo, přístup chovatelů, výběh, boxy a kolik si to žádá lidského úsilí, práce, potu a provozních nákladů! Srovnávala jsem s tou druhou stranou kvality, tedy s masově vyráběnými mléčnými výrobky a s tím, co za takovou výrobou stojí. Viděla jsem to v živých obrazech. Každý nejspíše zná ty děsivé obrázky, co lítají na internetu, “farmářský” megaprůmysl versus tato farmářská balada, kterou člověk vidí na vlastní oči. Nemůžeme za to ale my sami?